Radostné učení: 7 principů pro plánování výuky

Znáte knihu Dětství a příroda (Childhood and Nature) od Davida Sobela? Ve své práci pracuje s tématem, jak využít principy dětských her pro učení a motivaci dětí.

Děti se od svého narození zcela spontánně a radostně učí vlastní hrou a zkoumáním. David Sobel pozoroval hru dětí v přírodě na celém světě a odhalil 7 podob, které na sebe hra bere. Ve chvíli, kdy se s těmito principy seznámíte, řeknete si: "No jasně, tak jsem si hrál jako dítě taky." Tím to ale teprve začíná být zajímavé. Těchto 7 podob dětské hry můžeme využít jako 7 principů, jak navrhovat a uspořádávat vzdělávací aktivity tak, aby byly pro děti stejně motivující, jako jejich vlastní hry.

Principy vycházejí z knihy Dětství a příroda (Childhood and Nature - 2008). V knize najdete jak jednotlivé principy, tak tipy, jak může učitel tyto principy začleňovat do výuky.

Ve všech dětských hrách se objevují stejné motivy v různých kulturách.

David Sobel vybral a pojmenoval 7 principů, které se v dětské hře opakují:

  • Dobrodružství – děti mají přirozenou potřebu zkoumat a bádat, která je propojená s intenzivním pohybem;

  • Fantazie a představivost – děti si vytvářejí fantazijní světy a vzdělávání lze strukturovat jako příběhy, které podporují dětskou fantazii;

  • Zvířecí spojenci – láska ke zvířatům (živočichům) a společné prožívání se zvířaty vytváří u dětí předpoklad, že budeme tyto „organismy“ chránit;

  • Mapy a cestičky – děti mají vrozenou touhu prozkoumávat vlastní okolí, jde o mapování, stopování, hledání zkratek;

  • Malé světy – děti vytvářejí a prožívají miniaturní světy (zmenšeninu velkého) – může být využit pro práci s abstraktními pojmy.

  • Zvláštní místa (místečka) – děti si vytvářejí vlastní speciální místečka – bunkry, schovávačky… Deníky mohou tato místečka popisovat.  Zajímavost: v USA má dlouhou tradici – stavění domů na stromě či budování pevností  – např. na pláži z materiálů vyvržených mořem, nebo stavění školních pevností. V těchto místech probíhá intenzivní řešení vzájemných situací – přátelství, nepřátelství, boj o zdroje…

  • Lovci a sběrači – jedná se o hluboké evoluční dědictví. Během vývoje se naše genetické nastavení nezměnilo, jen jsme ho překryli „kulturním dědictvím“.  U dětí jde o stopování, hledání pokladů (treasure hunt – lov pokladu). Princip lovu je i honba za Svatým grálem. Sběrači mohou sbírat plody, ale např. i ocenění.

 

Víte o tom, že i v programech vzdělávacího centra TEREZA máme aktivity, ve kterých se tyto principy uplatňují? Chcete tyto principy využívat ve své práci s dětmi vědomě a častěji? Chcete se naučit navrhovat hodiny, ve kterých se děti skutečně učí, díky tomu, že si tak trochu hrají? Kniha Davida Sobela pro vás může být velkou inspirací. 

„Někteří ředitelé škol zlepšují studijní výsledky svých žáků tím, že výuku zakotví v okolní přírodě a místní komunitě. Výsledkem je vyšší skóre žáků v testech, oživení místního společenství, zvýšená odpovědnost za okolí a zdravější životní prostředí.“ David Sobel

Kupříkladu v Lese ve škole využíváme tyto principy téměř ve všech metodikách. V těch pro nižší ročníky jsou zastoupeny nejsilněji. Najdete je v dobrodužství s lesní ponožkou i ve fantazijním příběhu lesních skřítků. Zvířecí spojence můžete hledat díky poznávání lesních živočichů. Malé vlastní světy zase objevují páťáci. I takový lesní deník, který si žáci v rámci metodik vytvářejí, může být vlastním místem. Mapy a cestičky zase hledáme pomocí pobytových znamení zvířat. 

Kniha Dětství a příroda (Childhood and Nature) zatím nevyšla v češtině, ale brzy se tak snad stane. O přírodě jako nejlepší interaktivní učebně se dočtete v článku na Učíme se venku



Sledujte novinky a odebírejte newsletter!

Chcete dostávat čerstvou dávku novinek z Lesa? Přihlaste se k odběru newsletteru.