Také ve školkách pracují s naším programem
Program Les ve škole nebyl sice primárně určen mateřským školám. Naše lekce z výukových plánů pro 1. stupeň ZŠ přesto rády využívají i v mateřinkách, jak dokládá i příklad z pražské MŠ Ve Stínu.
Autorka: Zuzana Zembalová Pro koho: MŠ
Ač jsou metodiky určeny primárně pro ZŠ, v MŠ je lze snadno využít a dále s nimi pracovat. Přístup ve výuce v první třídě se velmi podobá přístupu ve výuce ve školce. Děti k činnosti motivujeme pomocí příběhů a loutek v tomto případě ponožkovým průvodcem z metodiky pro 1. třídu," komentuje paní učitelka z MŠ Ve Stínu Zuzana Zembalová. Pro děti připravila takovýto dopis.
"Ahoj, jmenujeme se Alfons a Berta a jsme ponožkoví průvodci ve třídě Medvědů ve školce v Praze 10. Do této třídy plné zvídavých dětí nás přinesly dvě paní učitelky hned na začátku školního roku, abychom spolu s dětmi mohly zažívat různá společná dobrodružství v přírodě. Bohužel jsme se zatím koukli na přírodu jen na školní zahradě. Ve světě lidí je nějaký koronavirus, tak abychom ho nezanesli do království ponožčáků, jsme zatím jen v bezpečí školní zahrady. To nám ale nevadí, i tak tam můžeme zažít bezvadné věci.
Třeba hned na podzim jsme mohli s dětmi sbírat různé přírodniny jako jsou kaštany, šišky, šípky, hrabat listí, skákat do listí a vůbec zapojit všechny smysly, které děti mají. Hmat jsme cvičili na sbírání plodin a následného skládání mandal. Když děti ležely v listí, poslouchaly, jak šustí. Chuť a čich jsme otestovali v šípkovém čaji. Na podzim hraje všechno krásnými barvami což bystří oko. Hlavně jsme si to ale s dětmi hodně užili, a i když mnohdy nebylo úplně ideální počasí a bylo dost sychravo, dětem ani nám to nevadilo.
To už ale začala přicházet zima a my jsme společně s dětmi nechtěli nechat zvířátka v zimě hladovět. Společně jsme jim vyrobili ptačí krmítko či domečky pro ježky. Krmítka jsme poctivě chodili s dětmi celou zimu doplňovat a vždy si povídali, co který ptáček má nejraději k jídlu.
Co je to bílé venku?
Jednoho dne se stalo něco úžasného. Když jsme se ráno vzbudili, bylo všude okolo bílo. Děti nám prozradily, že je to sníh. Ten byl ale studený, ale nám to nevadilo, protože jsme si sním užili spoustu legrace. Dělali jsme různé pokusy s táním a tuhnutím, vyráběli jsme ledové obrázky nebo jsme se venku učili o lidském těle. To šlo úplně skvěle, protože když si děti lehly do sněhu, tak jsme měli dost otisků těl, na kterých jsme se mohly užit o kostech nebo pomocí vodových barev do nich malovat okysličenou a odkysličenou krev. Ve sněhu se dá ale také zažívat spoustu legrace při bobování, stavění sněhuláka a koulování. Také se dají ve sněhu pozorovat stopy zvířat a lidí. Našli jsme stopy ptáčků, veverky, myšky a kočky a také jsme rozpoznali stopy dětí od stop paní učitelky. Protože na školní zahradu nechodí srnky nebo jeleni, vyrobili jsme si je ve třídě a zkoušely jsme vyrobit lesní zvířecí cestičku. Moc jsme se u toho nasmáli.
Zimní období jsme zakončili společným koncertem. Ponožkovou písničku V Lese jsme doplnili hrou na přírodní hudební nástroje - šišky, klacíky, kamínky, dvířkový xylofon, atd.
Už se těšíme, co podnikneme s dětmi a jejich učitelkami na jaře."
V lese na brzké setkání, Alfons a Berta