Kdo se bojí, nesmí do lesa

Za nočním a pořádně strašidelným dobrodružstvím vyrazila na jaře Bystrá liščata z mysliveckého kroužku v Únavově pod vedením lesního pedagoga P. Volfa. Trasu dlouhou 3 kilometry plnou různých nástrah překonávali malí myslivci téměř 4 hodiny.

Autorka: Pavlína Sedláková                   Pro koho: ZŠ, družina, přírodovědné kroužky 

Za svitu měsíce pozorovali během vycházky siluety jehličnatých a listnatých stromů, vnímali zvuky lesa a vše živé, co je obklopovalo.

Hledáme poklad

Každý si pro poklad musel dojít sám houštinou ručkováním po laně, na jehož konci byl zavěšen sáček s pokladem. Nejstrašidelnější to bylo pro prvního, který v té tmě neviděl konec lana. O pořadí rozhodla hrací kostka. Každý získal hrací kartu a mohlo se pokračovat dál.

Pytel plný sena a vlčí oči

Další aktivitou, která čekala na Liščata, byl pytel plný sena zavěšený na stromě. Ten v nočním světle vypadal jako mrtvola. Při další aktivitě si malí myslivci zahráli na Jeníčka a Mařenku a objevili v lese červené světýlko. Na první pohled si mysleli, že se jedná o krvavé oči vlka. O tom, kdo půjde prozkoumat terén, opět rozhodly kostky. Nakonec se ukázalo, že jde o hřbitovní svíčku.

Další svíčky byly rozmístěny za sebou ve vzdálenosti 60, 110 a 180 metrů a úkolem dětí bylo uhodnout správnou vzdálenost. Získaly tak představu o tom, na jakou vzdálenost je v šeru schopný myslivec přečíst zvěř, vystřelit a neminout.

V terénu, který Liščata procházela, byla i lokalita pojmenovaná Popravčí louka. Objevení cedulky nahnalo trochu strach i těm odvážnějším.

Kudy fouká vítr

Na vycházku si měly děti přichystat popel, písek, matice a peří. Vysypáním jednotlivých pytlíků s pomůckami jsme zjišťovali váhu jednotlivých látek a lesní pedagog pan Volf nás učil , jak poznat v lese správný směr větru.

Nejtěžší a nejstrašidelnější aktivita na nás ale teprve čekala. V hájence byly připraveny kýble naplněné vodou s různými věcmi. Dozvěděli jsme se, že v kýblích může být vše, co má něco společného s lesem - živé či neživé, něco lezoucího, lítacího, plazícího... O pořadí dětí tentokráte rozhodly karty. Ten, kdo měl nejmenší kartu, musel se zavázanýma očima prozkoumat jednotlivé kýble. V kýblích byl ukryt namočený choroš, jehličí, gumy, hadr a různé minerály.

Vystrašeni, unaveni, ale s pocitem štěstí, že to Liščata zvládla, odjela nadšeně domů. Velký dík za velmi organizačně náročnou přípravu patří panu Volfovi.

Bystrá liščata zažívají v lese spoustu dobrodružství: